Děti, které přežily Mengeleho

Tento příběh vypráví autorka Eviným hlasem. Coby dospělá žena se vrací do doby, kdy byla malou holčičkou a pevně držela třesoucí se ruku své jednovaječné sestry. Stály před branami své děsivé pouti - a přežily. 

Rodina Mozesová, skládající se z otce, maminky, starších sester Edit a Aliz a jednovaječných dvojčat Evy a Miriam, žije poklidně na svém hospodářství v domě obklopeným ovocnými sady na vesnici jménem Porc v rumunské Transylvánií. Ještě před válkou otec navrhoval emigraci do Palestiny, avšak tu jeho žena zásadně odmítla s ohledem na své nemocné rodiče a hospodářství, o které se museli postarat.

V roce 1940 přichází do Rumunska maďarská armáda pod vedením Miklóse Horthyho a s ním začal, v jinak naprosto neproblémové oblasti, sílit antisemitismus. Jediná židovská rodina v celé vesnici, rodina Mozesových, byla mezi všemi svými spoluobčany vždy oblíbena a ceněna pro svou obětavost. Avšak po zabrání území Maďary se mezi lidmi začal zvyšovat neklid a odpor vůči židovské rase. Spolužáci začali šikanovat a vulgárně urážet dvojčata, později přešla šikana na celou rodinu. Děti nedokázaly pochopit proč je tomu tak. Rodina byla hlídaná nacisty, nicméně v březnu 1944 byli všichni její členové odvlečeni do ghetta, utvořeném v nedalekém městě Simheu Silvanie. Zde pobývali spolu s dalšími sedmi tisíci Židi z celé Transylvánie v nuzných podmínkách. V květnu je všechny nahnali do dobytčích vagonů a odvezli do Osvětimi. Z dvojčat se staly pokusná morčata pro nejrůznější hrůzné experimenty "Anděla smrti", doktora Josefa Mengeleho. Zbytek rodiny byl ihned poslán do plynu. Mengeleho primárním cílem bylo zajistit, aby se blonďatá modrooká mimina rodila v co největším počtu a rozmnožila tak německou "nadrasu". Mengele děti záměrně infikoval nemocemi, prováděl transfúze krve, kterými chtěl například změnit chlapce na děvče a naopak, jednomu chlapci dokonce uřízl přirození ve snaze udělat z něj dívku.

Po válce, kterou obě sestry jako zázrakem přežily, bylo jejich největším přáním vrátit se domů. Avšak bez zákonného zástupce nebylo možné jejich propuštění z křesťanského kláštera v Katovicích, kde byly umístěny k rehabilitaci. Ujala se jich sousedka, která rovněž Osvětim přežila a vzala je zpátky do Rumunska. Doma je čekal jen zpustošený dům, ale naštěstí i pomocná ruka tety Ireny a bratrance Schmilu, kteří také z osvětimského pekla vyvázli živí.

Pár let po válce ovládli Rumunsko komunisté, situace byla znovu neúnosná, a proto se všichni rozhodli emigrovat do Izraele za strýčkem Aaronem. Děvčata byla poslána do kibucu, kde strávila dva roky prací a intenzivním studiem. Poté byly odvedeny do izraelské armády, kde Eva odsloužila neuvěřitelných osm let. Po pár týdnech známosti s americkým turistou se za něj provdala a odjela žit do Indiany. Brzy otěhotněla. Miriam umírá na selhání jater. Eva později o prožitých hrůzách přednáší po celé Americe.

Recenze byla publikována rovněž na: @Denisinsvet