Osvětimská ukolébavka

O tématice koncentračních táborů a Osvětimi samotné, jsem přečetla již spousty knih. Mnohé z nich ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu pro své nepochopitelné obsahy. Málokdo si dnes umí přestavit muka, která lidé během světové války zažívali, a strádání lidí, konkrétně v osvětimském táboře, pro mě zůstane tématem nikdy nepolapitelným. Jak jen dokázali najít vůli v té hrůze žít, přežít ji a žít dál i po válce s nepřestavitelnou bolestí na těle i na duši? 

Na tyto otázky nám jen z části dokáže odpovědět kniha Osvětimská ukolébavka, jelikož hlavní hrdinka tohoto skutečného příběhu válku nepřežila. Avšak díky vylíčení její odvahy, se nám odkrývá nová kapitola osvětimského pekla - cikánský tábor zřízený nacisty jako pobočný tábor v Březince.

Co je jedna žena schopna udělat pro záchranu svých dětí? Jaké oběti je ochotna přinést, aby ulehčila životy dalším dětem a ženám v táboře? Jak máme vnímat doktora Mengeleho, který na jednu stranu ukazuje svou andělskou tvář a na druhou provádí selekce a lékařské pokusy na bezbranných dětech?

Helene Hannemannová, německá Árijka žije v Mnichově v menším bytě se svým romským manželem Johannem a pěti krásnými dětmi. Ačkoliv celou manželovu rodinu odvlekli Němci neznámo kam už v roce 1940, Helene pořád doufá, že pokud na sebe nebude rodina zbytečně upozorňovat, jim se stejný osud vyhne. Píše se rok 1943, děti se chystají do školy, Helene do práce, když v tom na dveře zabuší gestapo. Tak už je to tady - přišli si pro jejího manžela! Helene ani v nejmenším nenapadlo, že by v ohrožení mohly být i její děti. Gestapo ji brzy vyvede z omylu, i na ně se vztahuje nové německé nařízení - internace nejen Židů, politických odpůrců a zrádců, ale také Romů.

Ačkoliv o ni samotnou gestapo nestojí, svou rodinu Helene neopustí. Jakpak by také mohla. Tak se spolu s nimi vydává na cestu do horoucích pekel jménem Osvětim. Po zvláštní selekci, která byla na peróně v Březince dopřána snad jen cikánům, byl Johann od rodiny odtržen a odvelen na práci v komandu Kanada. Helene s dětmi žije v cikánském táboře. Jako zdravotní sestra se stará v místní nemocnici o churavé, což je však s nedostatkem léků a špatnými hygienickými podmínkami téměř nemožné. Její dokonalé árijské rysy okouzlí i doktora Mengeleho. Ten ji pověří vedením nově vybudované školy a školky pro cikánské děti. Ty zde mají k dispozici hry, promítačku filmů, ale i houpačku. Velkou výhodou školky jsou i větší příděly jídla pro děti, které ji navštěvují. Otázkou zůstává, co bylo hlavním motivem zřídit tento "dětský ráj".

Nic však netrvá věčně. Němci válku prohrávají a s tím je spojená i zvýšená agrese vůči vězňům. Cikánský tábor, dříve lehce upřednostňován oproti židovské části, náhle trpí nedostatkem jídla a pitné vody. Večer 2. srpna 1944 je nařízeno cikánský tábor vyhladit. Helene i se svými pěti dětmi, s kterými až dosud jako zázrakem hrůzy přežívala, je se všemi ostatními přeživšími cikány odvlečena do plynové komory. Při tomto přesunu se se svými dětmi loučí broukáním jejich oblíbené ukolébavky...

Doslov: Osvětim je Sověty osvobozena krátce na to, 27. ledna 1945. Josef Mengele prchá pod falešným jménem Fritz Ullman přes italský Janov do Argentiny, kde v poklidu dožívá až do své smrti v roce 1979.

Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2019 nakladatelstvím CPress. Celkem má 256 stran. Autor Mario Escobar. Ze španělštiny přeložil Vladimír Fuksa. ISBN 978-80-264-2504-5.

Za recenzní výtisk děkuji KNIHCENTRUM.CZ. Knihu lze zakoupit ZDE.  

Recenze byla rovněž uveřejněna na: Knihcentrum.cz a @Denisinsvet