Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji

Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem. Při hladomoru v letech 1993-1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí, decimoval celé rodiny. V krátkých rozestupech nebylo žádnou vzácností vidět vedle sebe hroby prarodičů, rodičů, tet a strýčků a dětí.

"Na této zemi budujeme ráj socialismu." - jedno z hesel strany -

"Vize světa čučche je ta nejvědečtější a nejrevolučnější, neboť do středu všeho klade lidskou bytost." - str. 62 -

Autor vypráví o funkcionářském kastovnictví, unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, kdy výuka probíhala od pondělí do soboty a po škole se muselo chodit ještě na nucené zemědělské práce. V neděli tyto práce trvaly dokonce celý den. Dále se ve svých vzpomínkách věnuje zcela běžnému přihlížení poprav, povinnému absolvování vojenské služby v armádě po dobu 13 let, těžké robotnické práci s nemožností kariérního postupu. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny, ba dny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, napichovali slimáky, sbírali zemní červy, nebylo výjimkou pozření smrtelně jedovatých rostlin a hub, docházelo dokonce ke kanibalismu (zejména tyto pasáže jsou navýsost kruté). Přitom kousek od města Onsong, kde Hjok vyrůstal, se na státní farmě ve velkých nádržích chovali lososi a pstruzi na export. Rovněž veškeré potravinové balíčky z OSN padli do rukou funkcionářům, kteří jako jediní měli tlustá břicha.

V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny, kde to také nebylo růžové, proto po nějakém čase zamířili přes Vietnam, Kambodžu a Laos až do Jižní Koreje. I zde však existovala ze strany místních obyvatel drsná šikana vůči lidem ze severu.

Všichni říkáme, že se holocaust už nesmí opakovat za žádnou cenu. Ale on se nejen opakuje, on stále je. Sice v menším měřítku a nedochází k hromadnému vraždění Židů, tak jako tomu bylo za války, ale to, co se děje v KLDR probíhá na velmi podobném principu. Střílet za špatně vyslovené slovo? Pracovní lágry za hladomoru? Stále snižování přídělů a navyšování práce? Jedním slovem peklo. Všudypřítomná tyranie, špiclování, donášení. Neustále se ptám, jak je možné, že jeden člověk dokáže zmanipulovat a vymýt mozek tolika lidem?

Kniha splnila moje očekávání. O tomto uzavřeném státě stále víme pramálo a kniha jistě v mnoha lidech podnítí zájem dozvědět se víc. Každopádně si myslím, že západní svět se asi nikdy nedozví úplnou pravdu o tom, jak to v KLDR chodí. Můžeme jen po škvírkách nakukovat a toto je pouze jedna z nich.

Rozum zůstává stát nad tím, jak v dnešní době může ještě existovat takový režim popírající základní lidská práva, ignorující hladomor a neskutečnou bídu svých obyvatel. Bohužel nečteme historii, ale současnost a z toho dost mrazí v zádech.

Autor je navíc i talentovaný kreslíř a dokázal tak své zážitky zprostředkovat nejen slovem, ale i kresbou.

"Držení bible se v KLDR považuje za zločin zasluhující jediný trest - smrt." - str. 95 -

Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2015 nakladatelstvím Ikar. Celkem má 166 stran. Napsal a ilustroval Hjok Kang. Z originálu přeložila Ilona Staňková. ISBN 978-80-249-2561-5.